Anděl strážný

17. ledna 2013 v 14:57 | Anne Eyre |  Poezie
Tohle je stará poezie, ale mám ji ráda. Kdysi se mi pod ní objevil anonymní komentář. Autorka tvrdila, že píše mnohem lépe a navíc že tuhle poezii nechápe. Nikdy už se mi neobjevila na blogu reakce na výzvu, ať to dokáže a pochlubí se svojí tvorbou. Vysvětlovat tohle snad ani nemá cenu. Když někdo něco, co píšu, nechápe, říkám, že nečte srdcem. Doufám, že tady se mi takový komentář nikdy neobjeví...


Oči věčně mokré od pláče,
Velké, ale zapadlé.
V nich má jen bolest bez fáče,
Bez lesku, jak oči mrtvé.

K čemu slova přátel,
K čemu tichý pláč?
Když Osud vyřkl ortel,
Od brány štěstí odešla stráž.

Žebra se rýsují pod kůží,
Jídlo vždy nedotčené.
Jako ta dívka s černou růží,
Má všechny rány otevřené.

K čemu slova přátel,
K čemu tichý pláč?
Osud vyřkl ortel,
A stále nepřichází stráž.

Trvalé jizvy na rukou,
Krvácí, i z ran na duši.
Přišel, objal ji, nešťastnou,
Úsměv jí stejně víc sluší.

K čemu slova přátel,
Jizvy, tichý pláč?
Když zvrácen byl ten ortel,
Zaslechla ji stráž.

Otevřela mu své srdce,
První i poslední, kdo ji smí líbat.
Život jim teď běží lehce,
Okolí je už nikdy nesmí týrat.

Měla slova přátel,
Když začínal pláč.
Byl jak ona, zvrátil ortel,
Bránu otevřela stráž.

Oba byli jiní i stejní,
On byl stráž u brány,
Láska že je vždy první?
Přátelství nemá ztráty.

Když dívka našla lásku...

Má stále slova přátel,
Jizvy, ne krev a pláč.
Když Osud mění ortel,
Vpustila ji stráž.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | 28. ledna 2013 v 17:30 | Reagovat

Jak jsem psala, píšeš nádherně. Ale popravdě mě překvapil ten konec... Tvoje tvorba má málokdy HE. A myslím, že nikdo by nedokázal něco takového napsat líp, pokud to rozhlašuje kdo ví kde...

2 Anne Eyre Anne Eyre | 28. ledna 2013 v 19:32 | Reagovat

[1]: Děláš, jako bys to nečetla už někdy před rokem. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.