Les Misérables (Bídníci) – Názor

4. února 2013 v 14:00 | Anne Eyre |  Oblíbené filmy
Mohli jste si zde už přečíst článek o novém filmovém muzikálu (nebo muzikálovém filmu, když byl muzikál první?) a já v něm slíbila, že názor bude v dalším článku. Zde ho tedy máte...

Ano, Bídníky zbožňuji z celého srdce, ať už jde o knihy, muzikály, nebo filmy. Každé ráno mě budí Voilà Le Soir Qui Tombe, když mi někdo volá, budí mou pozornost Slyš Tu Píseň Zástupů, v batohu nosím jednu z pěti modrých knih se zlatavým nápisem Victor Hugo na vazbě. Jeden z pěti dílů Bídníků vydaných v roce 1928.

Ale teď už k mému názoru na tento nový film. Obsazení se mi líbilo, přímo mě uchvátilo. Nebudu to tu vypisovat, takže spíš stručně, kým mi udělali radost.
Samantha Barks – ÉponineSamantha Barks jako Éponine. Tohle děvče už mělo se svou rolí zkušenosti z muzikálu, i z 25th Anniversary. Upřímně, líbila se mi více, než Lea Salonga v 10th Anniversary. Poprala se s tím skvěle, Éponine patří přeci jen k mým oblíbeným postavám...
Helena Bonham Carter jako Madame Thénardier. Jako herečku ji mám ráda a tohle zahrála opravdu skvěle. A kdyby chtěl někdo namítat, že ona, Sacha Baron Cohen (Thénardier) či kdokoliv jiný v jejich rolích neumí zpívat... Myslím, že Thénardierovi jsou v muzikálu hlavně pro pobavení, ne proto, aby diváci omdlévali nad jejich úžasným zpěvem.
Amanda Seyfried jako Cosette. Tuhle herečku mám ráda z Red Riding Hood (Červená Karkulka) a Dear John (Drahý Johne). Věděla jsem, že umí zpívat, ale že bude takhle skvělá... Zvládla to krásně, opravdu. Představa, že by její roli dostala Taylor Swift je pro mě hrozná, i když i tu mám jako zpěvačku celkem ráda.

Ale ani další herci nezklamali. Hugh Jackman (Valjean), Russel Crowe (Javert), Eddie Redmayne (Marius), Anne Hathaway (Fantine)... Všichni si zaslouží velké uznání. Bez ohledu na to, jak je mám/nemám ráda, zpívali přímo na place, občas s doprovodem klavíru ve sluchátkách, a dokázali přitom stále skvěle hrát...

Eddie Redmayne – MariusCelý film byl zpracován spíše tak, aby působil na city, děj tvůrci odsunuli do pozadí. Ale to neznamená, že to zkazili! Práce s kamerou byla skvělá, herci dokázali nádherně vytvořit tu pravou atmosféru. Jestliže mě muzikál rozplakal občas, tady jsem brečela téměř neustále.
Děj je samozřejmě podobný muzikálu, jen místy jsou písničky proházené. Například v muzikálu je I Dreamed a Dream hned po At the End of the Day. Zde je z celkem pochopitelných důvodů až po Lovely Ladies. A jestliže v muzikálu posílá Marius s dopisem pro Cosette Époninu, zde se drželi knihy. Dopis odnáší Gavroche. A tedy, pokud by on nezpíval On My Own, musí být i tato píseň logicky jinde. Je po The Attack on Rue Plumet.
Ale ani prohození písní a přidání nových film nezkazilo. Pozměněné texty i přidané písně nám umožnily ještě lépe poznat každou postavu a přispěly i k plynulosti děje.

Jak bych to tedy shrnula? Herci byli perfektní, nenapadá mě teď žádný, se kterým bych nebyla spokojená. Zpívali skvěle, i když to měli o to složitější, že museli zpívat na place a zároveň co nejlépe hrát. Těžko bych na filmu hledala chyby, ale ráda bych všechny upozornila na jednu věc. Jedná se o muzikál. O hudbu. Takže nerada vidím názory typu: "Dvě a půl hodiny jsem sledoval lidi, kteří si v dešti stěžují na své mizerné životy. Dvě a půl hodiny jsem čekal na mluvené slovo!" A i takové už jsem někde viděla. Přesto je v tom něco, kvůli čemu nemůžu dát plný počet. Ale nedokážu to pojmenovat.

9.5/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.