Bídníci (Les Misérables)

13. dubna 2013 v 18:08 | Anne Eyre |  Povinná četba
Po několika měsících, kdy jsem se prokousávala dlouhými popisy, jsem úspěšně proplakala konec jedné z nejúžasnějších knih, jaké jsem kdy četla. Nemá cenu dávat vám hádanky, vzhledem k tomu, že si každý přečetl nadpis článku. Ale přece jen: 24 601, Euphrasie, Madeleine sous Montreuil. Co mají tyhle tři pojmy společného?

Ne, nevyzradím vám odpověď v tomhle článku, ale třeba na to někdo přijde. Minimálně jedno totiž vysvětlím, až se pokusím stručně shrnout děj.

Název: Bídníci (Ubožáci)
Autor: Victor Hugo
Žánr: Společenský román (romantismus)

Jean Valjean je trestanec číslo 24 601, 19 let dřel na galejích. A teď dostává doklady a odchází jinam. Střechu nad hlavou najde u biskupa Blahoděje, ale mizí i s jeho stříbrem. A muž, od kterého by to člověk nejméně čekal, lže policii. Valjean si s sebou k ukradeným věcem odnáší i dar - stříbrné svícny.
Stříbro prodal a v Montreuil-sur-Mer vyzdvihl podnik. Spousta lidí má práci a městečko vzkvétá. Žena jménem Fantine se ale ocitá bez práce. Celé měsíce Fantine bojuje o život, ale její zdraví se zhoršuje. Starosta přichází téměř každý den a pak vykoná dvě cesty - jednu k soudu, aby osvobodil muže označeného za uprchlíka Jeana Valjeana, druhou, aby své jmění vyzvedl u bankéře a ukryl.
Okamžitě je na něj vydán zatykač, Javert si pro něho přichází přímo do nemocnice. Starosta Madelaine se ale musí postarat o Fantinino dítě. A přiznávaje vlastní vinu, je Jean Valjean odhalen a znovu poslán na galeje. Jednoho dne ale padá do vody a tělo zůstává nenalezeno. Valjean je prohlášen za mrtvého.
O Vánocích přichází poněkud sešlý muž do městečka Montfermeil. Chce se najíst a ubytovat v místní krčmě, kterou vede jistý Thénardier. A přivádí s sebou děvčátko z lesa s vědrem vody. Druhý den už dítě s mužem opouští krčmu, oblečené ve smutečních šatech a s velkou pannou v ruce. S tímto mužem zůstává v klášteře.

A posouváme se zase o několik let dál. Chudý student Marius Pontmercy se prochází alejí. Každý den vídá na lavičce postaršího muže a mladé, nepříliš půvabné děvče. Téměř ze dne na den se z tohoto děvčete stává krásná mladá žena. Až jednou lavička v parku zůstává prázdná.
Na ulici se téměř srazí se dvěma děvčaty oblečenými v hadrech. Dopis, který ztratily, jim už vrátit nemůže, nechává si ho tedy u sebe. Starší ze sester stojí u jeho dveří, nese dopis. Obsah i vzhled dopisu jsou stejné, liší se jen podpis. Jmenuje se Eponine a najde mu právě ten dům, kde muž z aleje bydlí. A ztělesnění dokonalosti nachází v zahradě obálku. Hned se jí vybaví mladík z aleje. Celé týdny po večerech sedí v zahradě, skrytí před jejím otcem. Jmenuje se Cosette, odjíždějí do Anglie. A Marius nemůže s nimi.
Přichází znovu do zahrady, ten večer tam nikdo není. Odchází tedy. Bezesná noc na barikádě u krčmy, první útok, Marius barikádu zachraňuje téměř sám. Ošetřují zraněné a on nachází zapomenuté tělo. Dlouhé vlasy pod čepicí, prostřelená ruka, kulka prošla i hrudníkem. Eponine zastavila kulku určenou Mariovi.
Jeden z mužů vyvádí zajatce - špeha. Za barikádou se ozývá výstřel. Ten muž zastřelil Javerta a to je poslední, co Marius ví. Bojuje dál, celý od krve padá k zemi, zachytily ho silné ruce.
Snad o celé hodiny později vychází ze stoky muž nesoucí nehybné tělo, nastupuje do vozu a tělo předává u dveří. Vůz odjíždí a muž vchází do jiného domu, před kterým čeká policista. Když později vyhlédne z okna, nikdo tam není. Tělo inspektora Javerta vytahují o několik dní později ze Seiny. Mariovy rány se zacelují a nakonec si Cosettu bere. Návštěvy jejího otce Fauchelventa ale záměrně omezuje, ve snaze ji od něj odříznout. Pozdě je mu jeho omyl vyvrácen, Valjean umírá krátce po tom, co za ním přijíždějí.


Děj jsem musela několikrát zkracovat, původně jsem chtěla napsat přehled nejvýznamnějších postav a jejich konec. Ale nakonec jsem to vyškrtla, to by byl ten článek opravdu nekonečný. Samozřejmě na otázku ráda odpovím v komentářích.

A co si o Bídních vlastně myslím? Je to skvělá kniha, o tom nelze dlouze debatovat. Debata by se totiž mohla protáhnout na dobu, po kterou jsem ji četla. Téměř půl roku. Jedná se o dílo, kde nelze žádnou část děje ani postavu vynechat. Každý člověk, který se tam třeba jen mihne, má propracovaný charakter a ovlivňuje všechny ostatní. Je těžké popsat děj stručně. Každá z postav má něco do sebe. Smysl pro spravedlnost, čistou duši, odhodlání. Jediná Cosette jako by vyčnívala. I když lze knihu nazvat téměř až dokonalou, jedna věc to kazí. Cosette působí jako naivní malé děvčátko, byť se to tak docela neslučuje s dějem. Příliš vyčnívá, jako by byla chytrá a (s prominutím) pitomá zároveň.

Přesto knize dávám...
11/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.