Od kolébky do školy

18. dubna 2013 v 23:05 | Anne Eyre |  Knižní zpověď
V menu, rubrika Projekty, najdete popis celé téhle akcičky. Blogerka Fanta Light měla opravdu skvělý nápad a já jsem ráda, že se můžu něčeho takového zúčastnit.


Jsi knižní typ?
No, určitě. Byla jsem schopná donést si z knihovny 26 knížek a přečíst je během týdne, maximálně dvou. Kolikrát si radši jdu číst, než bych mluvila s lidmi, kteří předstírají, jak mě mají hrozně rádi. Akorát málokdo čte to, co já.
A co tvoji rodiče a příbuzní?
Mamka určitě, čte ráda a hodně, jenže bohužel nemá tolik času. Sestra, táta, mámin přítel... Ne, ti nečtou ani zdaleka tolik, i když táta měl dřív taky rád knihy. O jiných příbuzných to bohužel nedokážu říct s jistotou.
A vrstevníci?
Taky jak kdo. Někdo táhne knihu do školy, někoho s knihou skoro nevidím. Navíc ne všechno, co má desky, stránky a autora považuji za knihu. Například takový Tajný kruh je hodně daleko od mé představy něčeho, co lze nazvat knihou. Ale většina lidí, které znám, považuje knihy za přežitek. Někteří mají dobře vybavenou knihovničku, ale často upřednostňují amatérskou povídku a podle té soudí kvalitu jiných knih, jako je třeba Hobit.
Vyprávěli ti vaši nebo příbuzní pohádky, když jsi byla malá? Pokud ano, jaké?
Mamka mi vyprávěla pohádky často. Zpaměti jich moc neznala, ale hodně mi četla pohádky bratří Grimmů nebo Štuclinku a Zachumlánka. Ale brzo jsem si začala číst sama nebo jsem si pustila namluvené CD. Babička mi zase často četla Gabru a Málinku, to vydání mám dodneška.
Četli ti rodiče nebo příbuzní pohádky, když jsi neuměla číst? Pokud ano, jaké?
Jak už jsem napsala, máma a babička mi četly často a krásně. Dokonce i ve školce nám často předčítali, ale to už nejsou příbuzní, to se asi nepočítá, no.
Uměla jsi již před školní docházkou číst?
Ano. Už někdy ve školce jsem si celkem lehko slabikovala a v 1. třídě jsem se potom hrozně nudila, protože spolužáci nezvládali ani to. Patřila jsem k těm, kteří četli nejrychleji. Paní učitelka dělala takové soutěže, kdo přečte nejvíc slov za nějakou dobu. Minuta to asi byla.
Jaká byla tvá první knížka, kterou jsi přečetla sama?
Tak to opravdu nevím. Vzpomínám si na knížku o nějaké lišce, ve škole jsme si četli O letadélku Káněti nebo Děti z Bullerbynu. Ale která knížka byla první nebo mezi prvními vážně říct nedokážu.
Bála jsi se některé pohádky?
Z knížek ne, nebo si na to nevzpomínám. Ale jako malá jsem jednou o Vánocích koukala na Anastázii a to jsem se bála příšerně. Což bylo divné, když jsem zhruba ve stejném věku viděla Čelisti (mám fajn sestru, no).
Jaká byla tvá nejoblíbenější kniha, než jsi šla do školy?
Nevím, prostě mi někdo četl pohádky, dál jsem to neřešila. I když jsem některé měla radši, to ano.
Chtěla jsi být nějakou tvojí oblíbenou postavou?
Nevzpomínám si, ale jak se znám, tak asi ne. Milovala jsem pohádky o zvířátkách, bylo by to trochu divné.
Měla jsi ve škole problémy se čtením?
Neměla a nemám, od 1. třídy čtu celkem dobře a ráda, a to nejen v češtině. Docela plynně předčítám anglicky a německy, ale tam už to je zas o něčem trochu jiném.
A co tvoji spolužáci?
Vždycky se najde pár, kteří nepřečtou normální české slovo, když ho neznají. Na gymplu mi to připadá trochu divné, ale co nadělám?
Jakou knihu jsi měla ráda na 1. stupni ZŠ?
No, měla jsem ráda knížky od Blytonové a Thomase Breziny. Taky jsem se s bratracem vsadila, kdo první přečte Relikvie smrti, takže jsem měla ráda i Harryho Pottera.
V pubertě se jistě něco změnilo, tak co druhý stupeň?
Nebyl, šla jsem na gympl. V primě se mě ještě držel tenhle vkus, ale někdy od tercie jsem začala číst "klasiku" a už se mi vkus začal rychle změnit. Jeden čas jsem ujížděla na Stmívání, za to se stydím doteď. Ale Harry Potter zůstal.
A na střední škole?
Zrovna nedávno mě chytili Bídníci, pak různé historické knížky (Aphra, Třetí královna). Samozřejmě patří mezi oblíbené i Pán prstenů.
Jak se tvé oblíbené žánry měnily?
Šlo to postupně. Od pohádek přes různé dětské detektivky až k historii a klasice.
Četli jste ve škole z čítanek? Do kolikáté třídy?
Začínalo se na slabikáři, ale čítanku máme i teď v prváku. I když se mi začíná hnusit, snad je to i přístupem učitelky.
Museli jste mít ve škole čtenářské deníky? Pokud ano, kdy to začalo?
Začalo to ve 2. třídě, to jsme jen psali název knihy a autora, postupně se to rozšířilo o postavy, děj a názor. Někdy ve 4. třídě přibyla doporučená četba. Čtenářský deník se mě držel skoro beze změny od 4. nebo 5. třídy do kvarty.
Doporučovala vám učitelka nějaké knihy?
Ano. Na ZŠ to byli spíš autoři, na nižším gymplu přišly první doporučené knížky, povinnost přečíst jednu z výběru. Teď je z toho povinná četba, ale stejně to nikdo nebere na vědomí, kromě asi dvou lidí.
Máš ráda povinnou četbu?
Přijde na to. Na něco se prostě vykašlu a nepřečtu to, ale občas mě něco zaujme. Záleží i na přístupu učitelky. Tak nějak děkuju Bohu, že se mi širokým obloukem vyhnula povinnost přečíst Babičku.
A co doporučená?
Totéž. Buď to chci číst a doporučení nepotřebuji, nebo prostě dělám, že nám nikdo nic takového neřekl. Často přečtu spíš to, co bychom údajně číst neměli, protože bychom to nezvládli nebo nepochopili.
A co učebnice?
Jak které a jak kdy. Když musím, nakouknu do nich, ale to je všechno.
Jak se k učebnicím chováš?
V rámci možností slušně, taky je jednou budu chtít prodat dál a to se mi se salátovým vydáním nepodaří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.