Válečný kůň (War horse)

14. dubna 2013 v 8:26 | Anne Eyre |  Oblíbené knihy
A během dvou dnů po Bídnících jsem si dala i něco méně náročného. Tahle knížka se mi na poličce válí od Vánoc a dárce v ní nechal napsanou cenu (jsem fakt jediná, kdo se před zabalením dárku zbaví všeho, co ukazuje na cenu?). Ale co už, prostě jsem se ještě první večer musela nutit, abych si taky něco nechala do školy.


Název: Válečný kůň
Autor: Michael Morpurgo
Žánr: Asi válečný román

A knihu jsem brzy také dočetla. Úplně na začátku jsem napjatě poznávala vyprávění mladého polokrevného hříběte. Koupil ho opilý farmář, staral se o něj jeho syn. Jen kvůli hloupé sázce dostal na krk chomout, ale práce ho brzy začala bavit. Žil si tak nějak šťastně, s chlapcem Albertem si rozumí a slyší na jméno Joey.
Vše jde skvěle jen do chvíle, kdy ho farmář odvede do města a prodá. Joey si musí zvykat na výcvik armádního koně a v jeho sedle se vystřídá hned několik jezdců. Poznává vraníka Topthorna, který je mu oporou, ale stále vzpomíná na Alberta, příliš mladého, aby šel k armádě s ním.
Britská kavalerie je ale poražena a Joey a Topthornem se ocitají u německé armády. Celý den tahají ambulantní vůz na frontu a zase zpět. Večer se vždy vrací do teplé stáje, kde se o ně stará nějaký Francouz a jeho vnučka Emilie, která na koních dokonce zkouší jezdit. Je to příjemný život. Němci se ale přesouvají dál. Koně nechávají na statku, už je nepotřebují. Život jde dál a přicházejí jiní Němci. Unavení koně táhnou vozy a těžká děla. U statku tráví noc a ráno odvádějí Joeyho a Topthorna s sebou.
Oba koně jsou brzo zapojení do práce, která je pro ně příliš těžká, navíc žijí v příšerných podmínkách. Jediný voják se jim snaží alespoň trochu věnovat, ale Topthorn pokašlává, svou práci nezvládá a Joey tahá málem za dva. Takhle koně jednou odpočívají u lesíku a jdou se napít, za chvíli se vracejí zpátky. Topthorn si lehá na zem a už nevstává. Joey se od něj odmítá hnout, přichází Friedrich a krátce po něm útok. Odpočívající vojáci se okamžitě dávají na útěk, jen Friedrich se snaží odvést alespoň Joeyho. Ten se stále odmítá hnout. Vojáka jen pár kroků od koní zasahuje další střela.
Mladý kůň, ztrhaný a vyčerpaný, stojí nad dvěma mrtvými těly a vřavu kolem ignoruje. Když odejde, jen se napije a hned je zase zpátky. Zahání ho teprve blížící se tanky. Prchá hlava nehlava potmě pryč, zastavuje jen málo. Probíhá vodou a pokračuje dál, s nohou zapletenou v ostnatém drátu.
Najednou slyší tichou snahu ho přivolat a vidí německého vojáka. Z druhé strany vychází Britský. Shodnout se pouze na tom, že už by válka mohla skončit. Po hodu mincí Joey následuje Brita. Odvážejí ho do stájí na veterinu. Je zablácený k nepoznání, noha je navíc zkrvavená. Dva vojáci ho myjí a on v jednom z nich poznává Alberta. Marně se ho snaží upozornit, chlapec, starší o několik let, básní kamarádovi o nejúžasnějším koni, kterého kdy znal. Měl bílý křížek na hlavě. Přítel čistí koni hlavu a najde křížek. A čtyři bílé ponožky. Jak David postupně umývá nohy, nalézá čtyři bílé ponožky. Albert našel Joeyho mezi tisíci koní v téhle válce.
Vše je lepší. Jsou spolu a válka jistě brzy skončí. Až jednoho dne Joeyho přechází chuť k jídlu. Je těžké přesvědřit vtereináře, že to zvládne, nemají čas léčit koně nakaženého tetanem. A přece se ocitá v závěsu a pomalu se zotavuje. Po nějaké době tiše řehtá na Alberta v koutě stání. Pak znovu. Brzy je znovu zapojen do práce a válka končí. Jenže proč se vracet s tolika koňmi do Británie? Jsou postupně prodáváni v aukcích, většinu kupuje řezník. A pak je řada na Joeym. V poslední vteřince přihazuje cizí muž, zestárlý. Teprve po chvíli ho Joey poznává. Emilčin dědeček vysvětluje, jak jeho vnučka zemřela a koně přenechává Albertovi. Tak se mohou spolu vrátit domů.

Válečný kůň se dočkal mnoha zpracování, nejpopulárnější je asi divadelní hra a film režiséra Stevena Spielberga. Byť je zmíněný film poněkud vzdálený tomu, co je v knížce, stále se drží všeho hlavního a dovoluji si říct, že jde o velmi podařenou verzi.
Kniha se mi četla skvěle, po Bídnících šlo o příjemný odpočinek. Jakožto koňák a zároveň člověk mající v paměti hodiny strávené v lavici posloucháním o první světové válce jsem si mohla tak trochu udělat podrobnější obrázek. Morpurgo je hlavně autorem knih pro děti a projevilo se to i zde. Je to hlavně dějová knížka, velmi snadná na čtení, mohu ji doporučit opravdu komukoliv.

10/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.