Lovec: Kapitola 1

12. května 2013 v 17:13 | Anne Eyre |  Kapitolové
Kráčela jsem zvolna. Stíny se prodlužovaly a já musela spěchat, jestli jsem se chtěla vrátit domů včas. V tuhle hodinu nebývá bezpečno, i když právě ten stín mě skrývá. Jenže stejně dobře může skrývat i někoho jiného. Někoho, kdo budí hrůzu. Pro nevýraznou špičku na uchu a klidný život nás vždycky lovili jako zvěř. Ale poslední dobou to sílilo. Přesto většina z nás dokázala žít dál.

Přiznávám, měli jsme vlastní uličky, vlastní život v čemsi, co připomínalo spíše vesničku kousek za městem. A každý mohl jít, kam chtěl, pokud se nezdržel dlouho. Nikdo si netroufal mluvit nahlas, ale je to tak... Neklidně jsem se ohlédla. Nikdo tu není, prostě nesmysl. Přesto jsem cítila ten pohled. Někdo mě sledoval. Zrychlila jsem krok. Musím přece spěchat.
Teď! Zůstala jsem stát, přitisknutá zády ke stromu, srdce mi splašeně bilo. Nezdálo se mi to, ten někdo šlápl na uschlou větvičku. Tiše zaklel, příliš tiše pro mé uši. S trochou štěstí nezjistí, že nepokračuji dál. Štěstí. Co je to vlastně štěstí? My už ho nemáme. Poslední dobou se večery, kdy někdo nepřišel domů, stávaly častějšími. Proč bych to měla být zrovna já, zrovna dnes?
"Pusť!" Cukla jsem sebou v marné snaze uvolnit se tomu ledovému sevření. Ta ruka, která mi svírala zápěstí, byla prostě příliš silná. Proč aspoň nevyjde ze stínu, proč nemůžu vidět tvář vraha? Měla bych křičet, někdo by přišel, nejsme daleko... Co blázním? Pousmála jsem se, když na tu tvář dopadl jeden z posledních paprsků světla.
"Už jsi měla být doma." Zase si hraje na něco, čím není? Ne, teď se s ním hádat nebudu. V očích měl cosi naléhavého... Je to prosba? Neochotně jsem přikývla.
"To i ty." Pousmál se a pustil mě. Snad tisíckrát už slyšel tu námitku... Chodit umím i sama. Hned se mi šlo klidněji s vědomím, že nejsem sama. Občas to přeháněl, něco takového nejde zapřít. Ale pořád je to můj bratr.
* * *
"Tady jste!" Znám ten hlas, jako všechny místní. Dveře domu se za námi zavřely s podivnou samozřejmostí a jediný Tirionův pohled mi jasně řekl, že bude lepší, když zmlknu. Fajn, jak chce. Vnucovat se nebudu.
"Šel jsem jí naproti, všimla si mě. Bůh ví, koho čekala. Jinak bychom tu byli dřív." Ano, smlouvat on uměl. Táta jen kývl hlavou ke dveřím. Jistě, najíst a ať nás ani nenapadne vycházet z domu. Co ho vlastně tak děsí, ti nejhorší už jsou přece mrtví.
Vlastně jsem tyhle boje nikdy nepochopila. Lovili nás, to sice ano, ale... Takhle? Vyhýbali jsme se bojům, válkám, klid byl naší součástí. Někdo by možná řekl, že ho prostě máme v DNA. A přesto se našli takoví, kteří vraceli každý úder. A bylo jedno, jestli příležitostným lovcům, nebo profesionálům. U nás se to nestávalo, ne tak často. Jenže jeden tu byl a tvrdil...
Tři rychlé rány mě vytrhly z myšlenek. Kdy jsem vlastně dojedla? Ani nevím, kdy dal kdo na stůl talíře. Rychlé, naléhavé hlasy z předsíně. Vstala jsem, copak nemám také právo to vědět? Někdo mi zavřel dveře doslova před nosem.
Znovu jsem si sedla. Ano, jistě. Zase něco, co nesmím vědět. Ale jistě se mě to týká! Už nejsem ta malá holka, nejsem dítě, které musí někdo vodit za ručičku. Mohly to být minuty i hodiny, kdy jsem jen zírala na desku stolu. Hlasy se uklidnily, ale přece... Tirion rychle vešel, zavřel za sebou. Zatáhl závěsy, ten zvuk jsem znala. A pak... Ticho, jen občas přerušované mumlanými slovy. Vzhlédla jsem.
"Co se děje?" Proč mlčí? Neřekne mi aspoň něco? Musím to vědět! Jestli to tak spěchalo, jestli jde o něco naléhavého, týká se to všech.
"Viděli ho," zašeptal po chvíli. Najednou jsem si přála, aby mlčel. Aby to nebyla pravda. "Viděli Corvina."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Billie Jean Billie Jean | 12. května 2013 v 17:22 | Reagovat

Zabiješ mě za to, ale tahle kapitolka je napsaná líp, než Hobbit (a mluvím o stylu, ne o pímech atd., v tom on geniální je a nebudu se s tebou o tom hádat). Trochu se ztrácím v tom, kdo je Corvin a moc by mě zajímalo, kdo je Ar. Jinak super a ne že to bude trvat čtyři měsíce...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.