Lovec: Kapitola 2

6. července 2013 v 15:04 | Anne Eyre |  Kapitolové
"Viděli ho. Viděli Corvina." Druhý den už ta slova šeptali všichni. Ovládal nás strach. Drake Corvin měl být přece mrtvý, škod už napáchal dost. Měl, jenže nebyl... Těm lidem se dalo věřit. A nikdo se nedokázal uklidnit tolikrát opakovanými slovy. Neví o nás, nemá důvod jít po naší skupině. Nebude se mstít. Ale je to pravda? Jestli ho viděli, je možné, že on viděl je. A zabíjení bude pokračovat. Proč jim vadíme? Mají z nás snad strach? Jsme lidé jako oni... Jen trochu jiní.

* * *
"Ar?" pustila jsem okraj stolu a otočila jsem se. Myslí to přece dobře, Tirion to musí myslet dobře. Ale zrovna teď bych raději byla sama. "Nemyslíš na to zas, že ne?"
Pousmála jsem se. Poznal nucený úsměv, jemu lhát nemůžu. Ale je to lepší než říct ne. Samozřejmě, že o tom znovu uvažuju, jak by ne! Ale oni mě nepustí. Příliš se bojí, už za to zaplatilo životem dost našich. A z naší rodiny... Ale copak je jiná možnost, jak je zastavit? Je jiná šance?
"Stejně bys mě nepustil." Ano, tak je to správně. Odpověď nic nepopírá, ani nepotvrzuje. Jenže jak dlouho to zvládnu skrývat? A seženu potřebné věci?
"Ne, nepustil," přikývl, přešel ke dveřím a vyhlédl na chodbu. Ne, nikdo nás neposlouchá. Proč také? Jsme nenápadní, docela obyčejní... A vyděšení. Jako všichni ostatní. "A ty mi slib, že to neuděláš."
"Nevěříš mi," odsekla jsem. Slibovat nemůžu, dřív nebo později to zkusím, půjdu ven. A možná se nevrátím. Ale jaká cena je příliš vysoká pro pomstu? Když někomu z nás vezmou někoho blízkého, žene se za pomstou. Takových je kolem hodně. Nemohli bychom se spojit? I kdyby bylo nutné někoho obětovat, návnadu... Bylo by to správné.
"Věřím. Ale musím mít jistotu." Mlčky jsem vyšla z pokoje, jen hlasité bouchnutí dveří ukončovalo tuhle debatu. Tirion ví, že to udělám. A rozhodně mě zkusí zastavit. Copak on pomstu nechce? Vzal nám matku, tátovi se ta rána dlouho hojila... K čertu s klidem, když nás to zabíjí.
* * *
Každý mi zamkl dveře před nosem, jakmile jsem se jen zmínila o honu. Nikdo se nechtěl mstít, nikdo neposlouchal mé důvody. Zůstala jsem na to sama. Zbýval poslední dům.
Ruka se mi třásla, když jsem zlehka klepala. Otevřel mi starší muž. I kdyby se mnou souhlasil, asi nepůjde. Je na to příliš starý. Vzala jsem tužku a konečně jsem kladla otázky. Že prý anketa kvůli studiu. Co si myslí o honech? Přišel o někoho? Samozřejmě nemusí odpovídat. O koho? Pomstil by se, kdyby mohl?
Najednou ustoupil ode dveří. Co to dělám, proč jdu dovnitř? Neznám ho! Vlastně jsem ho tu nikdy neviděla, skoro nikdo z tohohle domu nevycházel... Jsem vážně blázen, když si myslím, že by mi mohl pomoci alespoň on.
"Posaď se." Odešel. V otevřených dveřích jsem zahlédla kuchyň. Fajn, zatím jsem v bezpečí. Rozhlédla jsem se po pokoji. Trochu přeplněné, těžko bych vzpomínala na barvu, která tu není. Dobře, není to přeplněné. Je to přeplácané. Na krbové římse byla spousta zaprášených fotek v různobarevných rámečcích. Vstala jsem a rukou setřela prach z jedné z nich. A pak i z těch dalších. Všechny se zdály celkem nové, na spoustě z nich byli ti samí...
Co je to? Tam vzadu, za zbylými. Vzala jsem dřevěný rámeček do ruky a setřela vrstvu prachu. Postupně jsem poznávala tváře na fotce, k některým jsem si dokázala přiřadit i jména. Kdy jsem někoho z nich viděla naposledy? Raději jsem snímek vrátila zpět na místo a sedla jsem si.
Nebylo nutné čekat dlouho, za chvíli přišel zpět a tácek s konvicí, dvěma hrnky a miskou položil na stůl. Chvíli si mě jen prohlížel. V tom pohledu bylo něco divokého, něco, co jsem neznala. Povzbudivě se usmál.
"Říkají, že Drake Corvin žije a je někde blízko. A najednou mám u dveří malou holku, která se ptá na pomstu." Pousmál se. Poprvé ve svém životě jsem se nesnažila ohradit proti označení malá holka. No jistě, Velor. Najednou jsem si vzpomněla na jeden z tátových rozhovorů s mámou.
S Tirionem jsme poslouchali za dveřmi, byli jsme ještě děti. Jak bychom to tehdy mohli chápat? Teď to dávalo smysl... Corvin tehdy přišel v noci. Nikdo neměl příliš velký strach, lovců nebylo mnoho. A ještě méně profesionálních. Velor pracoval přes noc, přijel brzy ráno. Nikdo na něj nečekal. Tou dobou začal ten všeobecný strach. Nikdo nevycházel večer sám, po setmění se zamykaly dveře. Rodiče se báli o děti, a ty to nechápaly.
"Co potřebuješ?" Teprve ten hlas mě vytrhl z myšlenek. Měla bych odpovědět, bude to tak lepší. Už teď se asi doma dozvěděli, s jakou anketou obíhám domy.
"Jen zbraň. Nikdo se nepřidá." Přikývl. Snad opravdu není připravený na pomstu? Byl by to malý zázrak, a na ty už nevěřím.
"Jednu mám. Čekal jsem dost dlouho, nikdy jsem neměl dost odvahy vstát a pomstít se sám." Tón, jakým to řekl, mi stačil. Tu odvahu nemá ani teď, ale může mi dát zbraň. To stačí. I lovci jsou jen lidé.
"Děkuju." Vstali jsme najednou. Tác s nedotčeným čajem odnesl do kuchyně. Až se vrátí do obýváku, budu už dávno doma. Musím spěchat, když to chci stihnout před setměním. Zdržela jsem se příliš dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Argonna Argonna | Web | 7. července 2013 v 9:31 | Reagovat

Znie to fajn, paci sa mi tvoj styl pisania, mne osobne sa to cita ako knizka, nenachadzam tam ziadne stylisticke chyby (gramaticke neviem posudit kedze je to cestina). Neviem preco ale vzdy zacinam citat od druhej kapitoly a potom si precitam prvu, tak idem na tu prvu nech viem, na co tato nadvazuje :D

2 Anne Eyre Anne Eyre | Web | 7. července 2013 v 20:18 | Reagovat

[1]: Moc děkuju. :)

3 Kariol Kariol | Web | 9. července 2013 v 17:32 | Reagovat

Je to krásné a také se mi to, stejně jako Argonně, moc dobře čte :) Nejen po stylistické stránce, ale i příběh je opravdu napínavý a .. trochu mě mrazí v zádech :) Palec nahoru ;)

4 Anne Eyre Anne Eyre | Web | 9. července 2013 v 18:16 | Reagovat

[3]: Děkuji, takhle rozvedené komentáře vždycky potěší. Plánovaný vývoj povídky se mi sice moc nelíbí, ale hlavně, že se líbí ostatním. :)

5 Lukáš Lukáš | Web | 13. července 2013 v 6:58 | Reagovat

Zdravím,

[1]: není to špatný, pravda, ale já nejradši čtu knížky spíš jako by to byl přepis filmu (tak to píšu třeba aji já)...jinak to není špatný.

[3]: tak hlavní je fantazie jako taková než stylistika (to si můžete tak hrát ve škole, ale tady je jenom zábava na blogu). :)

6 Anne Eyre Anne Eyre | Web | 13. července 2013 v 11:55 | Reagovat

[5]: Nezapomínat, že bez stylistiky vznikají často nesmyslné patlaniny desetiletých holčiček. A knížky jako přepis filmu, no... Řekněme, že takové mi připadají o ničem, protože vím, že kniha má často na víc a spíše podpoří fantazii, když nejde o "přepis filmu". :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.