Psaní uměleckých děl - Amatérští spisovatelé

6. července 2013 v 12:42 | Anne Eyre |  Knižní zpověď
Další díl projektu blogerky Fanta Light, možná i poslední. Sedmou zpověď jsem vynechala. Téma mě moc nezaujalo, otázky tak nějak všechny o tom samém... Docela mě zarazilo, že tu není žádná otázka o soutěžích. A musím říct, že mě to i zklamalo.


Kdy ses poprvé pokusila něco vytvořit?

Nevim... Na 1. stupni ZŠ. Nebyla to slohovka, jen nějaký postižený příběh o koních a pár ještě postiženějších básniček. Bohužel pro mě si je máma schovala.
Jak to dopadlo?
Řekla bych, že slušně, kdyby je máma neměla schované.
Proč jsi vlastně začala psát? Co tě k tomu dovedlo?
Nevím, nejdřív asi z nudy. Pak mě pár lidí začalo podporovat a najednou jsem psala na několik webů. Za nepodloženou kritiku jsem se zlobila, občas i za tu dobře zdůvodněnou. Jen mě štve, že každý pořád jen psal "super". Nevěděla jsem, co vylepšit, co ne...
Jaké byly tvé začátky? Co jsi začala psát a jak se ti dařilo?
Různé fanfiction, rozhodně nic úžasného. Bohužel, jak už jsem psala, ta chvála mi dost zvedla ego a nesnesla jsem ani dobře zdůvodněnou kritiku.
Jaké druhy uměleckých děl jsi za svoji "kariéru" již vytvořila? (báseň, povídka, román, drama...)
Poezie na různá témata, povídky, jednodílné i kapitolové, a drabble (normální, double i tripple).
Když se nyní ohlédneš, co by jsi o svém psaní řekla?
Že to rozhodně není nijak úchvatné, ale přece jen se zlepšuji.
Byla jsi sama se sebou spokojená?
Tehdy ano, teď už mi ty povídky tak super nepřipadají.
A co nyní? Vidíš nějaký rozdíl?
Rozhodně se zlepšuji, částečně i díky Triumvirátu. Jejich články mi hodně pomohly.
Doufáš, že se tvé schopnosti ještě zlepší, nebo ti stačí to, jak píšeš nyní?
Pořád doufám, že se zlepší, i když jsem teď celkem spokojená. Ale nikdy nebudu ze svého psaní úplně nadšená, to nehrozí. A navíc... Velké ego není zrovna přítel spisovatele.
Co na tvé psaní říkali tvoji rodiče a přátelé?
Rodiče vychvalovali, když jsem byla malá, teď jim nic přečíst nedávám. Přátelé většinou nečtou, když už, jen chválili, což mě docela mrzí.
A co nyní?
Pořád stejné. Příbuzným nic číst nedávám, přátelé jen vychvalují do nebes.
Ukazuješ jim pravidelně svá díla, nebo jen některá?
No, co mám na blogu, to ať si přečtou, jestli mají adresu. Ale štve mě kamarádka, která furt říká, ať konečně napíšu další kapitolu, pak musí dostat přímo odkaz na povídku a ještě okomentuje několika slovy.
Dáváš je na internet?
Jo, na tenhle blog.
Pokud ano, proč a jaké jsou většinou reakce čtenářů?
Reakce většinou nejsou, což mě hodně mrzí. Když už, buď je to anonymní "píšu líp", nebo zbytečná chvála. Jen výjimečně dostanu komentář, kde se opravdu dozvím, co se líbí a co ne.
Setkala jsi se někdy s negativní kritikou? Ovlivnilo tě to?
Jo, hodně mě to ovlivnilo. Ta nezdůvodněná, ideálně ještě anonymní, mě hodně mrzela, časem i štvala. Tu zdůvodněnou jsem se naučila snášet až časem... Ale nejvíc mě ovlivnily nadávky v komentářích, které kritizovaly spíš mě než dílko.
Co ti vlastně psaní dává? Proč píšeš?
Uklidňuje mě, navíc nechci nechat povídky nedopsané.
Co tě donutí vzít do ruky tužku a papír a něco vytvořit? Jaká je taková ta první pohnutka?
Tužku a papír? Jedině ve škole, většinou píšu přímo na blogu nebo do Wordu. Výjimečně si udělám pár poznámek, když mám nový nápad.
Musela jsi se do psaní někdy nutit? Proč a bylo poté tvé dílo "jiné", než když máš chuť psát?
Ano, když na mě lidé doráželi, že chtějí další. Dílo bylo uspěchané, nedomyšlené, o ničem...
O čem tak většinou píšeš?
O čem zrovna chci.
Kde nejčastěji čerpáš inspiraci?
Těžko říct. V knihách, které čtu, v příhodách, ve snech... Jen doufám, že nenapíšu něco ve stylu Stmívání, to také začalo snem.
Jaké náměty nejčastěji používáš?
Jaké zrovna chci.
Mají tvá díla většinou stejný základ nebo se úplně liší?
Často se výrazně liší.
V čem jsou si podobná a v čem se rozcházejí?
Podobná jsou asi jen stylem psaní, jinak se liší snad úplně ve všem, co mě napadne.
A jaké jsou samotné postavy?
To je různé, většinou s nimi nakonec moc spokojená nejsem.
Objevují se tam osoby nebo zvířata, které skutečně existují nebo je dokonce osobně znáš?
Ano, většinou zůstává jen charakter, kde zvýrazním některé rysy, zbytek tak nějak schovám a čekám, kdo se v tom pozná.
Opakují se v různých povídkách ty stejné, přestože děj spolu nikterak nesouvisí?
Stejné co? Postavy? Ne.
Říká se, že spisovatelé "mluví" se svými postavami. Jak se na tohle díváš ty? Také se s nimi "dohaduješ"?
Jo, občas. Ty potvory mě nikdy nechtějí poslouchat.
Komu bys chtěla nejvíce poděkovat za to, že píšeš, můžeš psát a jak píšeš?
No... Středisku východočeských spisovatelů, Pardubické střípky mi docela zvedly sebevědomí. A pak jen té kamarádce, co už zlenivěla natolik, že se ani neobtěžuje můj blog sama najít...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.