Pes baskervillský (The Hound of Baskervilles)

16. března 2014 v 12:45 | Anne Eyre |  Ostatní knihy
Už strašně dlouho jsem se chystala na nějakého toho Sherlocka Holmese, ale dokopal mě k tomu teprve seriál (tuším, že na ČT2), který byl na hony vzdálený knihám. A přece jsem při nejbližší návštěvě knihovny zapátrala a přinesla jsem si domů právě populárního Psa baskervillského.


Název: Pes baskervillský (The Hound of Baskervilles)
Autor: Arthur Conan Doyle
Žánr: Detektivní povídka (netroufám si říct román)

Příběh nás zavádí na anglická blata, kde právě zemřel postarší muž, majitel sídla Baskervillů. Zatímco na zámek přijíždí dědic, vyděšený ze staré rodové kletby mluvící o pekelném psu, obrací se na Sherlocka Holmese, který s ním do Baskervillu vysílá přítele Watsona. Ovšem jen kvůli dopisu, který přišel ještě do Londýna.
Sir Henry se brzy seznamuje s těmi několika obyvateli na blatech, včetně Stapletona a jeho sestry. Samozřejmě slyší vytí, ovšem proč by mu věnoval pozornost, když po setmění nevychází? Ale stále jeho i Watsona, který pro Holmese sbírá informace, někdo sleduje. Vše navíc komplikuje i uprchlý vězeň volně se potulující kolem.
Teprve jednoho odpoledne, když Watson zavítá k rozpadlým chýším na blatech, zjišťuje, kdo že je to už od příjezdu sledoval. Holmes si zjišťoval své vlastní informace, bez společnosti ostatních a po svém, jak mívá ve zvyku. Na noční cestě zpět k Baskervillskému zámku ovšem opět zaslechnou pověstného psa, jehož vytí občas přerušuje volání o pomoc. Když konečně nalézají to místo, leží tam na břiše muž v obleku, který měl sir Henry na sobě, když byl u Holmese poprvé. K překvapení všech je to ovšem uprchlý vězeň, ne samotný Henry.
Holmes získává jisté podezření i představu, kde pachatel nechává svého psa. Krátce na to i s Watsonem odjíždí a žádá sira Henryho, aby šel po večeři u Stapletona domů přes blata pěšky. Jak už čtenář očekává, oba přátelé se večer vrací s policií a skrývají se u cesty, připravení psa zastřelit. Jenže to, co vidí, ohromí i je. Pes, obrovský černý pes s ohnivou tlamou i očima, na hřbetě plameny. Teprve druhá kulka ho smrtelně zasáhne, a to už Henryho dostihl. Přesto je sir Henry v pořádku a brzy je odhalen pachatel - sám Stapleton, a nalezena jeho žena, tedy spíše sestra. Stapleton uprchl do bažin a už nevyšel, tam jsou také nalezeny poslední potřebné důkazy o tom, že se tam skutečně skrýval pes a kdo byl jeho majitelem.

Samozřejmě je vysvětleno, jak bylo možné dosáhnout u psa tak pekelného zjevu. Stačila na to fosforeskující směs. A přestože mně osobně připadalo, že některé části by si zasloužily více vysvětlit a rozvést, bez obav označím tuto povídku za příjemné čtení. Ale raději ve slunečném létě, přece jen z toho chvílemi běhá mráz po zádech a i sám čtenář touží věřit, že po blatech pobíhá něco nadpřirozeného.
Ovšem stále by text mohl být o něco poutavější. Ve způsobu, jakým je napsán, je jakási lhostejnost. Přestože nejde o náhlé vpády nudných pasáží a čtení zabaví na celé hodiny, chybí tomu něco, co mě přiměje říct: "To je skvělé, k tomu se vrátím!"

8/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DorkaJ. DorkaJ. | Web | 17. března 2014 v 23:14 | Reagovat

Fuh Sherlock je jednoducho klasika. Osobne som o ňom pred x rokmi čítala v zbierke Prázdny dom. Pri tom som bola vedľa skôr z Doyla. Ten svojím spôsobom musel byť fakt inteligentný človek. Aspoň na môj vkus.
No nech je ako chce, doposiaľ je to asi jediná detektívna kniha, ktorá ma donútila dočítať ju do konca. B-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.