Povídky (Stories)

26. dubna 2014 v 18:44 | Anne Eyre |  Ostatní knihy
Tenhle článek jsem nemohla nazvat jinak. Originální vydání se skutečně jmenuje Stories, ovšem české je celým názvem Cantervillské strašidlo a jiné prózy. Už tušíte? Ano, jde o několik povídek Oscara Wildea, ukončených Obrazem Doriana Graye, který jsem už četla v jiném vydání. Myslím, že bude fér podívat se tu alespoň krátce na každou z těch povídek.


Název: Cantervillské strašidlo a jiné prózy (Stories)
Autor: Oscar Wilde
Žánr: Povídky (sbírka povídek)

Cantervillské strašidlo (The Canterville Ghost)

Krátká povídka vypravuje o rodině amerického velvyslance Otise, která se nastěhovala do starého anglického sídla rodu Cantervillů. Už při koupi je velvyslanec varován, že v sídle straší, ale pranic na to nedbá. Hned při první večeři jeho syn vyčistí krvavou skvrnu na zemi, která se ale stále znovu objevuje. Po chodbách obchází strašidlo, vždy zahnané dvojčaty. Zajde to tak daleko, že přestane vytvářet skrvnu a po domě obchází potichu.
Jednou, když se mladá Virginie Otisová vrací domů po zadním schodišti, vidí ducha v salonku. Přes vzájemné výčitky, ze kterých zjistíme i to, že skvrna byla obnovována malířskými barvami zmíněné dívky, se dostanou až k rozhovoru o tom, jak duchovi pomoci a on Virginii odvádí do jakési tajné místnosti.
Rodina dívku marně hledá a až pozdě v noci se otevřou jakési skryté dveře, ona vyjde a celé rodině ukazuje v podzemí připoutaného kostlivce, natahujícího se po džbánu a misce, a nalezenou skřínku s cennými šperky. Cantervillské strašidlo se nikdy znovu neobjevilo a byl vystrojen řádný pohřeb podle rodové tradice Cantervillů. Skřínka se šperky byla Virginii ponechána.

Povídka nám nabízí úplně nový pohled na duchy. Dívá se na ně jako na hmatatelné bytosti s pocity a omezenými možnostmi, kteří mohou být zraněni nebo onemocnět. A nabízí nám i nové pohledy na lidské jednání. Rozhodně se čte velmi dobře a je celkem krátká i snadná na přečtení.

9/10

* * *

Sfinga bez záhady (The Sphinx Without a Secret)

Krátký příběh sotva na pět stránek popisuje setkání dvou starých přátel, z nichž je jmenován pouze lord Gerald Murchinson. Psána je ich formou a je tak nějak pochopitelné, že vypravěč jmenován není. Setkávají se po velmi dlouhé době a Gerald je dotázán, proč se nikdy neoženil. V této chvíli se ptá přítele, který nám vše vypráví, na názor na jakousi ženu na fotografii. A s určitou neochotou o ní i vypravuje.
Jmenuje se lady Alroyová a je vdovou. Gerald se s ní setkal na jakési večeři a později ji šel navštívit v domluvenou hodinu, ovšem dozvěděl se, že právě odjela. Když jí napíše, je požádán, aby jí nikdy neposílal dopisy domů, ale vždy jakési dámě z půjčovny knih. Samozřejmě je odhodlán její záhadu odhalit, ale na hru přistoupí. Už nikdy dámě nepíše domů.
Jednou ji vidí vcházet do jakéhosi cizího domu. U dveří ztratila kapesníček. Gerald tento předmět sebere a později na návštěvě u lady Alroyové jí ho ukáže, když mu tvrdí, že byla celý den doma. Ten den šel na návštěvu s úmyslem požádat ji o ruku, ovšem celá situace se zcela mění. Žena pláče, trvá na tom, že ve zmíněném domě se s nikým neschází, odmítá cokoliv vysvětlovat.
Gerald plný vzteku odchází z domu a na měsíc odjíždí. Když se vrací, vidí v novinách zprávu o smrti lady Alroyové. Neodolá, jde se do domu zeptat, mají-li pokoje k pronajmutí. Prý ano, nájemnice dluží za tři měsíce, přišla si jen občas posedět do salonku a velmi dobře platila. Lady Alroyová se v tajemstvích skutečně vyžívala.

Tato velmi krátká povídka, která je vlastně pouze dialogem dvou postav, je skutečně čtení na pár minut. Dá se o ní uvažovat, o tajemstvích, která existují jen, aby se na ně mohl někdo ptát, o lidech, o různosti povah... Když o povídce člověk přemýšlí, najde v ní mnoho, ale obyčejnému čtenáři, který hledá jen to, co vidí napoprvé, bude připadat nudná a nezajímavá, bez pořádného nápadu.

7,5/10

* * *

Neobyčejný model (The Model Millionaire)

Docela krátký příběh Hughieho Erskina, který žije jen z velmi malého příjmu a chce se oženit s Laurou, dcerou vysloužilého plukovníka. Ten o tom ale nechce ani slyšet, dokud nebude mít Hughie našetřenou určitou sumu, ne zrovna malou. Jednoho dne se Hughie vydá na návštěvu k příteli malíři, Alanu Trevorovi, který zrovna pracuje na portrétu starého žebráka.
Když Alan na chvíli odejde z pokoje, Hughie se ponoří do vlastních úvah. Žebráka se mu zželí a vtiskne starci do dlaně své poslední peníze. Muž poděkuje. Ještě téhož večera se Hughie setkává s přítelem Alanem a dozví se, že stařík, kterému tak velkomyslně daroval peníze, byl jeden z nejbohatších mužů v Evropě. Prý se o Hughieho velmi zajímal a tak se od malíře dozvěděl vše o jeho potížích.
Samozřejmě, že hrdina příběhu není nadšen, má pocit, že bude lepší už nikdy nevycházet na ulici. Vše se ale změní, když dostane obálku podepsanou "od starého žebráka"... S šekem na potřebných deset tisíc liber.

Velmi zvláštní příběh. Třebaže má hezký námět a šťastný konec, přiměl mě pouze k lehkému úsměvu. Milý příběh na oddechové čtení, ale já si v tom nic víc najít nedokázala.

6/10

* * *

Zločin lorda Artura Savilla (Lord Artur Savile's Crime)

Zde se s hrdinou Arturem setkáváme na večírku, kde si společnost nechává vykládat z ruky od chiromanta Podgerse. Když se i lord Saville nechá přesvědčit, Podgers zbledne, prozradí jakési všeobecné řeči, ale co skutečně viděl odmítá prozradit i v soukromí. Teprve po nějaké době se Artur dozví, že v jeho dlani je vepsána vražda.
Nejdříve odloží svatbu se Sibylou, kterou bláznivě miluje a odmítá ji dostat do potíží. Následně se přes různé známé snaží co nejdříve naplnit svůj osud. Otrávit tetičku se mu nedaří - přestože stará dáma zemřela, nebylo to kvůli jedu, který Artur v domě později nalezl. Rozhodne se tedy poslat strýci, který je vášnivým sběratelem hodin, malý dárek. Místo výbuchu způsobí dynamit ukrytý v krásných hodinách pouze malou ránu, která baví hosty.
Unavený, smířený s tím, že uspíšit osud se mu nepodaří, se lord Artur vydává na procházku. U řeky potká chiromanta Podgerse. Po krátkém rozhovoru ho chytí za nohy a shodí do řeky. Denně sleduje noviny a konečně se dočkal: Zpráva o sebevraždě pana Podgerse.
Později, na dalším večírku, se odmítá vysmívat chiromantům a jejich umění. Trvá na tom, že pouze zesnulému panu Podgersovi vděčí za svou skvělou rodinu.

I tato povídka má velmi zajímavý námět. Čte se velmi snadno, je příjemná a pochopitelná. A i když její "hloupý" námět se může zdát na první pohled nudný, není tomu tak. Donutí člověka zamyslet se nad osudem, nad chováním lorda Savilla, který, byť zavraždil člověka, žil se svědomím zcela čistým... A přece, čím více o tom čtenář uvažuje, tím více chápe.

8/10

* * *

Tato sbírka v povídek je velmi příjemné, oddechové čtení. Náměty jednotlivých příběhů se velmi liší, stejně jako způsob psaní. Zatímco Cantervillské strašidlo využívá zábavnou formu a najdeme v něm drobné vtípky, Neobyčejný model je čtením poněkud stísněným, teprve ke konci uvolněným. Stejně tak i ostatní příběhy jako by měly svou vlastní náladu, kterou přenesou i na čtenáře. Celkově Wilde velmi mistrovsky volil slova a dokázal navodit přesně takový pocit, jaký chtěl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.