Deníčkový zápis č. 1 - O horku, cyklistice, NKÚ a Marvelu

26. července 2014 v 13:39 | Anne Eyre |  Ze života
Zdravím všechny pravidelné čtenáře, stejně jako ty, kteří sem zabrousili náhodně. Zmátl vás titulek článku? Inu, žádný div, deníčkové zápisy jsem doteď moc neřešila. Hlavní důvod byl, že si hodně zakládám na anonymitě a odříznutí blogu od mého života tam venku, kde jsou lidi, vzduch a takové ty věci. Však víte. Taky tam občas vylezete. Ale řekla jsem si, že je možná čas na změnu. A i deníčkový zápis jde udělat tak, aby příliš mnoho lidí z mého okolí neodhalilo, kdo se za tímhle blogem skrývá, ne? Došla jsem k názoru, že je čas trochu roztáhnout oponu a ukázat něco o autorce. A tahle forma mi zatím docela vyhovuje. Není tak přímá, je tedy jen na vás, co vyčtete mezi řádky.



Už druhý rok po sobě mi léto, začaté s krásnými plány a uspokojivým vysvědčením, kazí příšerná vedra. Ráno mi praží slunce do postele (střešní okno na východ je vlastně jistá forma mučení), přes den se pečeme já i můj notebook a večer otevírám okno, abych si do pokoje pustila chladný vzduch a komáry. Na druhou stranu, loni jsem měla tříčtvrťáky, žádné tílko ani kraťasy. Letos jsem podstatně lépe vybavená. A co je ještě lepší: Minulý rok touhle dobou jsem vybalovala krabice a sestavovala nábytek, jelikož jsme se v největších vedrech stěhovali. I to se mi úspěšně vyhnulo. Snášíte ta vedra také tiše, s větrákem, nanuky a spoustou vody, nebo vám nevadí tak jako mně?
Víte, fascinující je, že když se hýbete, není vám takové vedro. Před 14 dny jsem jela na trénink. A jelikož MHD o prázdninách je zlo, navíc v tomhle počasí, začala jsem jezdit na kole. Zabere to půl hodiny a okolí je vážně jedna velká placka, takže se ani nezadýchám. A i když teploměr řekne, že je 32 stupňů ve stínu, na kole vám to tak připadat nebude. Jediný problém bývá cesta, kterou volím. To, co je na mapě značené jako normální silnice, je ve skutečnosti polní cesta, která několika rozbitými místy naznačuje, že na ní kdysi byl asfalt. Kupodivu stále žiju a ještě jsem nikdy neskončila v potoce.
Takže v kostce: Já, človíček hlásající "sportem k trvalé invaliditě" jezdím 8 kilometrů na kole na trénink. Pak strávím hodinu v sedle (kde mi "hodného nelekavého koníka" pravidelně plaší synové trenérky), aby mě nohy nebolely málo, a jedu zase domů. Překvapivě mi nebývá takové vedro (navíc když potom koně sprchujeme, většinou se namočíme taky. Čistě omylem, samozřejmě) a cestu zpět si docela užívám. Asi to bude tím, že před sebou vidím sprchu, jídlo a postel.

Mé léto, jak vidíte, probíhá ve znamení vedra a občasného pohybu. A spousty knih, převážně pak z knihovny. A když nečtu, jsem na Tumblr. A když nejsem na Tumblr, předstírám, že píšu... Ani Repetitio, ani na blog. Vlastně musím do 9. srpna stihnout 6 "esejí" na cca 1 a půl strany. Textové RPG Bradavic má svá příkoří. Třeba to studium. Má postava dělá 7 NKÚ (slabší průměr, jak se tak rozhlížím po panikařících hráčích okolo), je šprt, a já se nedokážu donutit začít... Tak jdu na Tumblr a zjišťuji, na co nemají fanoušci Supernatural připravený gif... Ještě jsem na to nepřišla.

Vždycky jsem se považovala tak trochu za Snílka a blázna. Baví mě počítačové hry (a proto mám notebook, který neutáhne ani ty méně náročné), baví mě fantasy. Pán prstenů, Hra o trůny... Takovéhle věci. A ve svých 17 letech jsem začala být ještě o něco zvědavější. Všichni kolem mě opěvují Buckyho, přirovnávají svůj vztah se sourozencem k Marvelu a řeší, s kým půjdou na další Avengers.
Jakožto tvor od přírody zvědavý jsem začala zkoumat, o co jde. Upřímně, komiksy a superhrdinové mě nikdy nebavili. Nepropadla jsem kouzlu těsných barevných oblečků a neměla jsem tušení, kdo je Iron Man. 17 let mého života jsem s tím dokázala žít. A pak jsem svou zvědavost neudržela na uzdě a během dvou týdnů jsem viděla skoro vše. Od Iron Mana přes Thora po Návrat prvního Avengera. A propadla jsem filmům od Marvelu, navždy a bezvýhradně. Stejně jako lidé v mém okolí vyšiluji kvůli dalším Avengers, chápu Lokiho, směju se Tonymu Starkovi a skoro brečím kvůli Buckymu. A tady se znovu ptám vás: Znáte některé z těch filmů? Nebo rovnou všechny? Propadli jste jim stejně bezvýhradně jako já, nebo se jim vyhýbáte, jak se dá?

A jelikož to tu začíná být nebezpečně dlouhé, upustím ventilek už jen jednomu pocitu. Šílenství jménem 50 Shades, díky kterému asi strávím zbytek léta mimo civilizaci. Vyhýbám se mu, námět mě nezaujal, stačilo mi přečíst dvě stránky a vím, že to není můj styl. (A ta fanfikce na Twilight z toho sálá na kilometry, což můj názor určitě nevylepší.) Ale nevadí mi lidé, kterým se to líbí. Nevadí mi, když se někdo těší na film a jen se shovívavě usměji, když si všichni svorně stěžují na herce. Co mě rozčiluje je ta gigantická reklama: Na Facebooku Neoluxor a CineStar neřeší skoro nic jiného. Všude jsou plakáty, lidé o tom mluví tak hlasitě, jak jen mohou.
A pak se dozvím, že je mám nechat být. Protože jim se to líbí a těší se. Zbytečně kazím radost tisícům nadšenců... Jenže existují lidé, které 50 Shades opravdu nezajímá. Mají toho bláznovství plné zuby. A pokud se chceme vyhnout reklamě, asi je čas minimálně na půl roku zalézt, vypojit internet, zrušit kontakt s vnějším světem a spát. Co vy? Také máte pocit, že se nic jiného neřeší? Půjdete na film? Čtete knihu? Rozčiluje vás všudypřítomná reklama?

A s takto hezky vylitým srdíčkem se loučím. Dejte vědět, zda mají moje deníčkové články smysl, zda dokážete dočíst až na konec... A zda by měl tenhle být první z mnoha, nebo zároveň i poslední.
Anne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 26. července 2014 v 13:47 | Reagovat

môžem ťa uistiť že máme GIF naozaj na všetko ! :P
čo sa tyka koni zavidim ti to, prestala som s jazdením kvôli nedostatku času a ani v lete som sa k tomu stale nevratila a sakra ma to štve! :D maš skvely blog mimochodoom, dobre sa mi tvoj denníček čítal tak sa ešte iste vratim :)

2 Apiii Apiii | Web | 26. července 2014 v 13:56 | Reagovat

taky mě štve to vedro :D

3 Anne Eyre Anne Eyre | E-mail | Web | 27. července 2014 v 21:20 | Reagovat

[1]: Ale nejste (uhm, nejsme) sami. :D Pokud jde o koně, jezdím tak jednou týdně a není to levné, ale stojí to za to. Zázemí, bezva koně, většina lidí supr a tak.
A děkuju mockrát za pochvalu.

[2]: Copak vedro, ale horší je, že se znám. Až mi nebude moc vedro, začnu si stěžovat, že mi je zima. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.