Quo Vadis?

23. července 2014 v 23:23 | Anne Eyre |  Povinná četba
Zklamaná jazykovou kvalitou vydání, ovšem nadšená příběhem. Tak bych v kostce shrnula své pocity po dočtení Quo Vadis, historického románu polského držitele Nobelovy ceny, Henryka Sienkiewicze. Článek vydávám (tentokrát) záměrně se zpožděním, příčina je jednoduchá: Stejný popis děje jsem použila do čtenářského deníku. A vysvětlujte učitelce, že blog je váš, ale nechcete, aby to věděla celá škola, že ano. Ale dost těch řečí na úvod...



Název: Quo Vadis
Autor: Henryk Sienkiewicz
Žánr: Historický román

Anotace: Starý Řím za vlády císaře Nerona byl nejslavnějším městem známého světa, ale zároveň i centrem nepředstavitelné zkaženosti. V těchto historických kulisách se odehrává příběh mladého patricie Vinicia a krásné Lygie, která přebývá v Římě jako rukojmí. Oba v sobě najdou zalíbení, ale i rozdílné společenské postavení a náboženství jejich lásce nepřeje. (Neoluxor)

Na začátku díla vypráví Vinitius příteli Petroniovi o dívce, kterou viděl cestou z války u přátel, o Lygii, o tom, že ji miluje. Petronius slíbí, že se postará, aby se dostala k němu. Tak se Lygie dostává k Neronovi, odkud má být přepravena k Vinitiovi. Ale jako téměř fanatická křesťanka odmítá nabízené postavení a s pomocí věrného Ursa uniká.
Vinitius ji začne s pomocí Petronia a Chilona hledat, až konečně uspěje. Když ji chce za pomoci silného zápasníka Krotona unést, je Kroton zabit Ursem a Vinitius zraněn. Během svého pobytu v domku, kdy se kvůli podlomenému zdraví nemůže vrátit domů, Lygii více poznává a začíná chápat křesťanství a jeho zásady.
Vinitius je později, stejně jako mnoho dalších, pozván (tedy donucen) jet s Neronem na cesty do Achaie. Jednoho večera dorazí zpráva o požáru Říma. V tu chvíli, kdy má Vinitius císařovo povolení si Lygii vzít, nemyslí na nic, jen se včas vrátit. V hořícím pekle, mezi davy lidí, panikařících, snažících se zastavit plameny nebo rabujících domy, hledá Lygii, ale dům, kde se dívka zdržuje, nalézá ve spěchu opuštěný. Později dívku nalezne s mnoha dalšími křesťany.
Nero se do Říma vrací také, ale jen, aby se pokochal požárem a našel vhodná slova do své básně. Mnoho lidí ví, že to on nechal město zapálit, ale císař si najde jiné viníky. Křesťany, kteří podle pověr kolujících mezi lidmi nenávidí lidské pokolení a otravují studny. Nechává je chytat a věznit, na spáleništi se narychlo stavějí amfiteátry. Křesťané, kteří v přeplněných vězeních nezemřeli horečkou, umírají krutou smrtí z hlavy nápaditého císaře. Mezi chycenými je i Lygie, která onemocní. Nero se chce kochat Vinitiovým zoufalstvím a nechává tak Lygiinu smrt na konec her. Jenže už po několika dnech se obyvatelé Říma začínají ptát, jak mohlo tak velké množství lidí s nezanedbatelným počtem žen, dětí a starců, zapálit Řím. Chilon Chilonides, který se mezitím dostal mezi Nerovy nejbližší, to jednoho večera nevydrží a před desítkami, možná stovkami obyvatel města odhalí skutečného viníka požáru.
Zoufalý Vinitius prosí o radu apoštoly Petra s Pavlem a právě v této době je také pokřtěn. Ke konci her, když má zemřít Lygie, skutečně přijde. Ursus stojí proti býkovi, ke kterému je přivázána nemocná dívka. Býka zabije, dívku zachrání. Ten mohutný člověk, vedle kterého Lygie vypadá jako dítě, se obrací k divákům, jako by žádal o milost pro ni. Když k nim vstoupí i Vinitius, čím dál tím více lidí se ozývá v jejich prospěch a žádá o milost pro Ursa i Lygii. Císař, vyděšený z takového množství obyvatel, se nevzpírá.
Vinitius zůstává s Lygií a opouští Řím. Petronius si je vědom toho, že Nero si hledá jen záminku, aby ho nechal zabít. A tak, když se k němu dostane zpráva, že je rozsudek téměř připraven, uspořádá obrovskou hostinu, na které rozdává drahé dary. Nakonec spáchá sebevraždu, tam, před očima všech, po předčítání dopisu, jaký pro Nerona připravil, obsahujícího mimo jiné pravdu o úrovni císařových básní a písní.
Epilog obsahuje stručný popis zuřivé vzpoury Římanů, při které je Nero zabit. A tak skončila jedna děsivá kapitola římských dějin.

Já osobně vnímám Quo Vadis jako knihu hodnou přečtení. Vlastně myslím, že patří k těm, které je dobré přečíst několikrát, v různém věku. Jsem si jistá, že ji budete pokaždé vnímat jinak, neboť má své kouzlo v mnoha ohledech. Ať už chcete milostný příběh, chvilku filozofie nebo psychologii postav, vždy najdete dostatek alespoň v některých částech knihy.
Osobně jsem se velmi chytila křesťanské části. Sama nejsem úplně věřící (ale ani ateistka), ovšem přístup jednotlivých postav k nové víře mě hodně zaujal. Díváte se na nenávist a lásku, na absolutní oddanost Bohu... A na náboženské fanatiky. Zatímco apoštolové jsou mírní, milující a odpouští ve jménu Krista, i takto krátce po jeho smrti se objevují lidé, kteří musí víru zahnat do extrémů. Neodpouští, nemilují, hrozí peklem a hroznou bolestí... A přece je mnoho lidí následuje. Čtete příběh, sledujete křesťany a uvažujete stejně jako Římané: Jaká síla přiměje člověka kráčet s úsměvem vstříc bolestivé smrti? A co se z té síly stalo dnes? Co mají dnešní církve společného s původní vírou?
Quo Vadis se vám vryje do paměti. Vše je propracované, každá věta vás nutí přemýšlet. Já se k němu rozhodně vrátím, i když zvolím jiné vydání.
To bylo vlastně jediné, co mi vadilo. Vydání. Měla jsem verzi v bílé vazbě s plameny na obálce (tuto). Nikdy nevidělo korektora a jméno Lygie je podezřele často zaměňování za slovo legie. Téměř na každé stránce jste našli nějakou češtinářskou perlu, takže místy se pro mě četba stávala utrpením.
Ale dílu to neubralo na významu. A tak si při pohledu na lidi, které potkávám, kladu otázku, kterou položil apoštol Petr Kristovi kráčejícímu do Říma: "Quo vadis, Domine?"

9/10
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 V. V. | E-mail | Web | 24. července 2014 v 17:45 | Reagovat

Tuhle knížku už si chci dlouhou dobu přečíst. Četla jsem na ni skvělé recenze a mamka mi ji taky doporučuje, navíc je na maturitním seznamu. Jen musím zjistit, které vydání si opatřit - spousta lidí říká, že čím je to novější, tím je to horší, ale nevím.

2 Anne Eyre Anne Eyre | E-mail | Web | 26. července 2014 v 1:37 | Reagovat

[1]: Být tebou, nebrala bych to vydání v bílé vazbě s obrázkem plamenů, je v nich něco jako hlava s tím věncem. V článku je i odkaz. Jazykově je opravdu mizerná.
Pokud jde o obecný výběr, preferuji starší vydání. Většinou se v nich samy od sebe neotáčí stránky. Ale zase když se rozpadá, sáhnu po nějaké novější verzi.
Pokud jde o Quo Vadis, kontroluj, zda jsou někde vysvětlivky: Množství historických pojmů a latinských frází je dost velké. Zmíněná bílá verze je má, na druhou stranu asi nepotkala korektora. Jde o to, jaké máš priority. :)

3 V. V. | E-mail | Web | 26. července 2014 v 8:36 | Reagovat

[2]: Přiznám se, že mě chyby dost ruší. Od Omegy, která to má prý s korekturou špatné, jsem četla Fausta, ale tam to nemůžu tak posoudit, není to próza a co já vím o básnictví. Ale raději sáhnu po kvalitě obsahu než kráse obálky.

4 Anne Eyre Anne Eyre | E-mail | Web | 26. července 2014 v 13:08 | Reagovat

[3]: Přiznám se, že ani já nejsem z chyb nadšená, a extra zaměňování slov (Lygie -> legie) mě vždy zmate. Takže být tebou, v případě Quo Vadis sáhnu po starším vydání s vysvětlivkami. Žádné konkrétní doporučit nemohu, dostalo se ke mně jen to jedno. :)

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 11:59 | Reagovat

Jedna z mých nejoblíbenějších knih!

[3]: Mám mnohem starší vydání a jsem s ním spokojená. Překrásná čeština! (http://www.antikopava.cz/upload/5faadaha.jpg)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.