Poezie

Nevinnost bílé múzy

27. dubna 2014 v 18:00 | Anne Eyre
Po dlouhé době jsem měla chuť na své malé poetické pokusy a Iluze 125. jako by mě chtěla ještě povzbudit. Z několika slok byl najednou dvojnásobek a pak jedna delší. A i když jsem se to snažila rozvést a propojit i s druhým obrázkem Iluze, nepodařilo se mi to tak, abych nezkazila svůj dojem z první části. Chtěla jsem nechat závěr otevřený, nepsat poslední sloku, která mi připadá velmi kostrbatá. Ale přece jen je v básni určitá nepravidelnost a já se rozhodla alespoň naznačit závěr. Dokážete s příběhem pokračovat ke druhému obrázku z Iluze? Tušíte, jak jsem ji chtěla ukončit?

Tichý průvodce

13. července 2013 v 9:43 | Anne Eyre
Po dlouhé době jsem začala zase básnit. Dalo by se říct, že je to taková rozcvička, než budu zase tvořit pro Snílky, třeba na Imaginarius. Snažila jsem se uhlídat aspoň ten rytmus, ale stejně nejsem moc spokojená... No, uvidíme, co tomu řeknete vy.

Poznala zlost, hlad i vášeň,
Poznala moc, bídu, žal.
Kráčí dál a zpívá píseň
O tom, kolik si jen bral.

Odváté větrem

19. ledna 2013 v 8:43 | Anne Eyre
No, noční múza je nejlepší múza. V tomhle kousku má každá strofa jiný rytmus s jinými počty slabik, ale mně se to svým vlastním způsobem líbí. Ale psala jsem to ve čtvrt na tři ráno těsně před stěhováním, teď je můj úsudek zase trochu jiný. Ale není důležitý jen ten můj, takže...

Anděl smrti

18. ledna 2013 v 12:52 | Anne Eyre
Tohle je jedna stará poezie, kterou jsem objevila zahrabanou v počítači při stěhování na notebook. Myslím, že stojí za to, abych se s vámi o ni podělila. Byla publikována i na jednom dalším webu, který mi, bohužel, přestává vyhovovat svým tempem schvalování článků. Jeden ze začátku července čeká stále ještě na schválení, což mě hodně mrzí. Ale je i tady, což mě zase trochu uklidňuje.

Anděl strážný

17. ledna 2013 v 14:57 | Anne Eyre
Tohle je stará poezie, ale mám ji ráda. Kdysi se mi pod ní objevil anonymní komentář. Autorka tvrdila, že píše mnohem lépe a navíc že tuhle poezii nechápe. Nikdy už se mi neobjevila na blogu reakce na výzvu, ať to dokáže a pochlubí se svojí tvorbou. Vysvětlovat tohle snad ani nemá cenu. Když někdo něco, co píšu, nechápe, říkám, že nečte srdcem. Doufám, že tady se mi takový komentář nikdy neobjeví...

Autorský blok

16. ledna 2013 v 16:13 | Anne Eyre
I z autorského bloku jde vykřesat múza. Já mám jeden takový obrovský nezničitelný autorský blok (blok, ne blog) už přes rok (jé, to se rýmuje), a ne a ne se ho zbavit. Ale přece jsem z něj vykřesala docela dost na pár strof. Přehnané množství závorek v úvodu omluví to, že jsem v době psaní tohoto úvodu dopila jedno kafe, že ano?

Princi temnot

15. ledna 2013 v 11:32 | Anne Eyre
Inu, původně to měl být první songfic na Ghost river, ovšem pak jsem tak trochu sama sobě vyhlásila Téma týdne, vlastně jsem uvažovala, na jaké téma psát, ať dodržím takový jeden malý slib. No a volba padla na téma Řeka duchů, což posloužilo i jako téma týdne pro Snílky na fóru.
Bylo by to tu na dýl, takže stručně: I takhle se u mě projevuje depresivní tvořivá nálada. Buď na ni nadávejte, nebo děkujte, že je múza, vždyť je to v podstatě totéž.

Polopravdy

14. ledna 2013 v 13:56 | Anne Eyre
Ano, je to už asi třetí název téhle poezie, kterou snad časem přejmenuju. Je z mého úplně prvního autorského blogu, i když zase tak stará není, a začínám se za ni upřímně stydět. Je přehnaně depresivní a pravidelnost odjela na dovolenou s rýmem a rytmem. Je napsaná v podstatě podle jednoho snu, ale kdybyste chtěli, abych si ho přesně vybavila, asi se mi to nepovede. Původně bylo na konci navíc oslovení, ale to jsem brzo smazala a prošlo si to i několika dalšími drobnými úpravami, i když ani jedna nebyla moc drastická...
 
 

Reklama